Pavel Zdrálek

Narodil jsem se v roce 1986 a hokej mám v krvi už od chvíle, kdy jsem poprvé obul brusle na malém zimáku. Dlouho jsem věřil, že ze mě bude profesionální hráč. Jenže život někdy rozdá jiné karty a místo v extraligovém dresu jsem nakonec našel své místo s klávesnicí a notesem. Hokej jsem ale neopustil. Hraju ho dodnes, rekreačně, s partou kamarádů. A především o něm píšu – s vášní, srdcem a upřímností, kterou čtenáři poznají na první pohled.

V roce 2010 jsem absolvoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Studium mi dalo víc než diplom – přineslo mi znalosti o fyziologii, tréninku i sportovní psychologii. To všechno dnes využívám v novinářské práci. Moje texty nejsou jen soupisem výsledků, ale často vysvětlují, proč hráč nevydržel tempo, proč tým zkolaboval v poslední třetině, nebo proč góly nepadaly, i když to „na papíře“ vypadalo jasně.

Na webu SportyŽivě.cz působím od roku 2025. Je to moje první redakční štace, ale rychle jsem se tu zabydlel. Připadám si trochu jako nováček v kabině – chvíli nervózní, ale odhodlaný makat a dávat góly perem. Čtenáře beru do hry nejen prostřednictvím faktů, ale i emocí: vím, jaký je to pocit stát na ledě, prohrávat o gól a mít poslední šanci něco změnit. Tyhle emoce se snažím převést do slov tak, aby měl čtenář pocit, že stojí přímo u mantinelu.

Mám rád, když se do textu dostane i špetka humoru. Občas si neodpustím ani špetku nadsázky. Vím, že sport je drama, ale taky zábava – a chci, aby se moje články četly stejně jako dobrý zápas: napjatě, se smíchem a někdy i s překvapením.

Mimo redakci se věnuju rodině a aktivnímu sportu. Kromě hokeje jezdím na kole, běhám a sleduju i další sporty. Věřím, že dobrý sportovní novinář musí mít široký rozhled, ale hokej bude navždy mým domovským ledem.

Dnes se profiluju jako hlas fanouška, který má k hokeji stejně blízko jako vy. Nepíšu od stolu, ale z pozice člověka, který ten sport zažil na vlastní kůži. A můj cíl je jediný: aby každý čtenář cítil, že je součástí hry.